Daleko přes moře života odnes nás člun
při planém horlení, při lkání ztrhaných strun,
od mládí přístavu bouři nás odnáší vstříc,
a já se s mladosti pobřežím neshledám víc.
Od dětství otčiny když mne tak osud pryč hnal,
smuteční pochod jsem v cestu své bolesti hral,
vlny v to hučely posvatný, velebný řev,
moře se pěnilo jak teplá, rozlitá krev.
Zapalte pochodně! Z uprchlých jinošství dob
zbývá nám na břehu novém jen hledat si hrob.
Do dálky stonati můžeme, rváti si vlas,
ale přec v posled jen hrob čeká na břehu nás.