Tmavé a hluboké lesy,
jaký to vane z vás šum?
O čem to pořáde sníte
ve stánku stoletých dum?
Naslouchám s tajenou bázní,
jaký žal ve vás se shluk’?
Rád bych se rozepěl s vámi
v příbuzný, důvěrný zvuk.
Něco jest, co mne k vám pudí,
rád bych, ach, rozuměl vám,
abych tu nebyl, ó lesy,
zcela tak sám a sám.