Strom aloe kvete za sto let,
jen jeden květ on zrodí.
To jesti zázrak, tento svět,
jejž dlouhé století zplodí.
Když praděd jej zřel, pak pravnuk zas
jej uvidí teprve kvésti.
Snad srdcím těm on v blahý čas
pak přinese lásku a štěstí.
Však druzí žili za hrůzných dob,
ti nezřeli slavnou tu chvíli! –
Ó usměj se, květe, na jich hrob,
kam i tvůj kalich se chýlí.
Ty květe můj rajský, vzácný tak,
jak vzešel’s mi v lásce a bolu –
ó zavři, zavři, znavený zrak –
my umřeme, umřeme spolu!