Nezírej svým smutným zrakem
jako v bolu
s kříže dolů
mně až duše do hlubin!
Co tam žilo, skryto mrakem.
Láska, mládí
tam se řadí
jak dva mrtví v hrobu stín.
Ale raděj vztáhni ke mně
sklané ruce
a mé muce
žehnej žití do dáli.
Dotkni se mi srdce jemně!
Vůle pramen,
citu plamen
v něm se nikdy nezkalí.