Kam spějem dnes – kdo z nás to ví?
Ty protesty – ty shony známé?
Ta hesla – kdo je dopoví?
Co značí to – se s hrůzou ptáme?
Má dnešní svět se sřítit v rum,
jenž úbor příštích věků zmrví,
a z trosek vstane k nebesům
svět nový, očistěný krví?
Vzduch dusný bouře předtuchou,
krev zbouřená již nezná vlády,
a v dáli kryté dýmu mhou
se šeří strmé barikády...
Jak blesků roj se kmitají
bodáků hroty na obzoru,
rty tisíceré reptají
a pěst se tiskne v smrtném vzdoru.
Na první rány prudký zdvih
vše v boj se shroutí zdivočilý.
A v chrámech prázdných, mlčících,
tam Kristus stojí zasmušilý.
I stojí sám – a nikdo blíž
svou hlavu k němu nepřikloní.
Má srdce puklé – v údech tíž,
zří, čistá z ran jak krev se roní.