Zář žhavá, v kterou tmavý stín se mísí,
jak krvácel by vesmír ranou sterou,
pláň polila tak nevlídnou a šerou,
v níž hřbitova jsou vryty smutné rysy.
Hleď – chmura černá s nebes středu visí,
a jak se rudé plameny jí derou,
s tou chmurou na se podivný tvar berou,
že husitský to prapor, řekl bysi.
Máj třicátý čtrnáct set, třicet čtyři...
A zdá se dnes, jak vzcházelo by znovu
to hrozné ráno ze staletých rovů.
Vzduch krví čpí, a ticho kol se šíří,
jak na bitvu kdy ohromný voj čeká
a s modlitbou si za smrt na zem kleká.