Já viděl tebe, starý Ještěde!
Na líci květ a v hrudi tvrdý kámen,
na cizí stranu v sníh se halíš, led
však pro nás úsměv máš a lásky plamen.
Díš: Neboj se, ty český lide můj,
že jazyk vyrvou nám a lásky plamen:
to dřív bych musil v zem se propadnout,
a tobě srdce ztvrdnout v led, a kámen.