Láskou kdo jste živ a snem,
pojďte sem!
Stisk nás rukou spojí vřelý.
Zde lze prosnít život celý
bez bouří a nepokoje.
Poupětem
ovíjí zde ňádra svoje
smrt i život, nebe, zem.
Vizte jaro! upřené
v zelené
listí má své zářné zraky,
láká teplo, vůni, ptáky,
až i na lidské si nitro
vzpomene,
dýchne v ně, a člověk jitro
v duši cítí plamenné.
Bledá zora v jitřní čas
zlatý vlas
na obloze sobě splítá,
luznou kytkou slunce vítá,
a pak mizí v nebes dáli.
Jakých krás
barvy v její rouchu plály:
zlato, růže, sníh a jas.
Na jemnouňké píšťaly
zahráli
písně ptáci zlatokřídlí.
Jak je Echa děti shlídly,
znovu vše si opakují.
Cymbály
v každé zvoní stmělé sluji,
zkad jen vlny šplounaly.
Moh’ bys také viděti,
děvčeti
ze srdce jak láska pučí!
Ráj ji pojal do náručí,
plný dum a sladké tísně.
Poupěti
slavík rád své sladké písně,
a noc hvězdy zasvětí.
Smrt zde v háje pokraji
v útají
sedí, ruce v bílém klínu.
U nohou jí v spícím stínu
ručej pramínku se rojí.
Velká jí
v snivém zraku slza stojí,
kol ní laňky těkají.
Láskou kdo jste živ a snem,
pojďte sem!
Stisk nás rukou spojí vřelý.
Zde lze prosnít život celý
bez bouří a nepokoje.
Poupětem
ovíjí zde ňádra svoje
smrt i život, nebe, zem.