Skip to content
1859–1925

JARO.

Augustin Eugen Mužík

V mém srdci teď jaro je, radost se v něm rozlije, jako když se pěkný kvítek na louce rozvije.

Tak mé srdce zase rozpučí v tom čase, a kolem svět celý na mne usmívá se.

Jak ptáčci zpěváčci když se rozzpívají, jako když v kostele zvonky zacinkají.

To jen promluvila má holka rozmilá, a to jen svým zlatým smíchem zazvonila.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
JARO. · Augustin Eugen Mužík · Poetry Cove