Máj kráčel přes celý daleký svět,
vše volal k ruchu, písni a letu
přec mnohou již k životu nevzbudil snět,
a mnohého ptáka nevzbudil k letu.
Jak usmál se, zakýval, zavolal,
tam vzplanulo srdce, omládlo čelo,
přec na mnohém čele neroztál žal,
a mnohé srdce ho neuslyšelo.
Tož aspoň květu dal na hrob nám,
skryl kámen jím chladný, holý a siný,
až nevěděl hrob, zda kvete to sám,
či zda to vedle kvete kdos jiný.