Jaro se hlásí mně do oken
zelení květy a ptáky,
plno je krásy a svěžesti.
Matko, proč vlhnou mi zraky?
Každičké místo jak stezka je
vedoucí v bájený Eden.
Matko, mně stydno je, v prsou mých
posud je zoufalý leden.
Bojím se vykročit z jizby ven –
pohřbí mne jaro svým květem.
Ukryj mne do zimy, matko má
ukryj mne před celým světem!