Kolem květný, žhoucí skvost
rozhozen je rukou jara,
živým srdcím pro radost
voní to a leskem hárá.
Mrtví již se neptají,
v jejich srdce hřeb je vražen.
Lásky úsměv potají
na retu jim dávno zmražen.
Daleko až v boha stín
květ jich jara opadává.
Hrůzou chví se jejich klín – – –
nový život z něho vstává.