Tys cestou svojí nedružnou a smutnou
sám kráčel mlčky, stále za svým cílem,
a naplnil jsi žití míru nutnou,
a nad skončeným ulehnul jsi dílem.
Tys na smrť svoji spěchal dobrovolně
se zrakem jasným, pyšným, lehkým smíchem,
co druzi kol nad tebou lkali bolně,
a soptil hněvem svět nad takým hříchem.
Již dlouho to... dnes vše to pouhou bájí,
jíž slouchá ucho, srdce sotva věří.
Jen nemnozí ten starý hrob tvůj znají
a k němu ještě kroky svoje měří.
On zapadává, mizí jeho rysy,
tys nebyl ani... vše je klam a bludy!
Druh poslední, jenž navštívil tě kdysi,
šel zaspat také na hřbitov své trudy.