Stará hruše
jako duše
smutná, tichá,
sotva dýchá,
– stařena,
léty nad hrob
schýlena.
Přece v máji
v českém kraji
v slunci, písni,
květů třísni
blaze je!
Hruše v květ se
oděje.
Motýl, včely
přiletěly
v zvučném roji.
Hruše stojí
ztichounka,
oddychá si
zlehounka.
Ptáci hraví
hnízda staví
drobným dětem.
Listím, květem
vlídně je
stará hruše
zakreje.
O červenci
přijdou ženci
s potem v čele.
Hruše stele
stín jim v dar,
sama hlavu
noříc v žár.
Potom v polích
pustých, holých
smutno všudy.
Kraj je chudý...
V podletí
i ti ptáci
odletí.
Zima hruši
studí v duši.
v sněhu moři
hloub se noří
do kola,
jako v rakvi
mrtvola.