Jak zmrzlé vlny moře
kol v sněhu dmou se hroby.
Jak trosky lodí večer
les pne se křížů těch.
A zatopeny lživé
jsou verše, jména, zdoby
těch psanců, které hostí
již dálný smrti břeh.
Sníh, rouhač všeho řádu
a starý komunista,
vše oděl v roucho bílé
a zastřel smrti děs.
Tak odíval se druhdy,
kdo vcházel v říši Krista.
Hrob v bílém šatě čeká,
že vzlétne do nebes.