Ó pomni, láska marnost jen je bludná.
Nic nezachrání tebe ode stáří.
Jeť láska číše, již nám chvíle daří,
však brzy staneš hořkého ach u dna.
Své tiché srdce nech rač chrámem býti,
jenž neotevřen nikdy. Ať se sboří!
Ten smutnější, v němž věčná lampa hoří,
a bledé svíce za zemřelé svítí.
Jak milovat má moje srdce mladé,
když jaro, láska, všecko tady klamem,
a v našem srdci, hnízdě lásky samém,
jen zoufalost své hadí vejce klade?
Ó nevěř! miluj! toť jen moudrost světa.
Jáť milovala mžik, a přece dosti,
a zemřela jsem sladkou blažeností;
tou vzpomínkou teď věčný ráj mi zkvétá.