Skip to content
1859–1925

Epištola.

Augustin Eugen Mužík

Ó nevím, nevím, kterak v duši tvoji bych nalil dosti oleje, by vzpála v ní láska jako lampa věčně stálá k těm idealům, jež tě s nebem pojí.

Nic nedá síly v života ti boji než ona láska. Kdyby duše bála se jíti v před, kde plamen pouště sálá, tvůj ideál jak ledovec tam stojí.

A pozvedá své chladné, klidné témě, jež ohněm nebes bez konce se svítí, výš, stále výše nade všední žití. Nechť slepci nezří ho, nechť mraky temně

jej kryjí, bůh tam za mraky jej hlídá a lepším budoucím jej v dostup vydá.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.