Vše drahé zašlo. Každým okamžikem
já s tím se loučil s bolu divým křikem,
a stonem smrtným má kdy vřelá hruď,
já volal: „Tedy navždy s bohem buď!“
Vše mrtvo již... A duše ta, jež znovu
by mohla vzkřísit ony mrtvé z rovu,
spí, hlucha k nářku mému, v středu jich
jak mrtvá kněžka v troskách model svých.