Pod kosu zraje kraj a tak se všady bělá
jak bludná hlava má, jež v poli sšedivěla.
Pod kosu zraje kraj a k zemi tíhne klas,
a moje stará šíj svou zemi hledá zas.
Jsou žně to poslední – než zas se vrátí zpět,
snad budou ruce mé již v hrobě práchnivět.
Teď obilíčko v dům, můj koni, spěš si, spěš,
a pána svého pak na hřbitov odvezeš.