Vedle dubu těsně štíhlá palma stojí,
kořeny s ním splítá, větve s jeho pojí,
šumí jemu píseň samý ples a ston,
jeho pádu chvíle její bude skon.
Snad že před sty lety jak dvě duše lidí,
které milují se a se nenávidí,
žili zde již spolu divých vášní shon,
jeho pádu chvíle byl i její skon!