Den hněvu, hrůzy, jak jej David věstí,
se k světu schýlí, a jako dno moře
svět přiklopí a zvrátí v divé hoře
všech matek a všech dětí smavé štěstí.
Pak Krista uzříme zas k nám se nésti.
On usadí se na Golgotě hoře,
rod lidský kolem temný prales tvoře
se tlačí, v hrůze hlodaje své pěsti.
Roj přísných andělů tu v tuby vřiskne,
zlí světci sstoupí zatracence hledat,
a matka děti k svému srdci stiskne...
Leč náhle Krista zřím se s trůnu zvedat,
smích sladký, rajský na tváři mu stojí.
„Vás všecky já si koupil krví svojí!“