Den dnešní je tak hluboký a chmurný,
je obzor šedý, rmutný, nelazurný,
jen mhy a stíny světem volně jdou,
jak žebračky jdou jedna za druhou.
Ó lidské srdce v křiku, vádě, vřavě
se dělí, ono pláče usedavě.
Pak stařeny zlé v další pouť se zvednou,
a za sebe se ani neohlednou.