V před dějin proud své bouřné toky valí,
a na břeh jeho člověk, červ ten malý,
se usadil, a zírá v hloubné toky,
a sčítá vlny, sčítá času roky.
Ten denní hmyz, to drobné zrnko písku
jen sebe cení, hledí svého zisku,
a z proudu krůpěj jedna naň kdy střikne,
že veletok v dlaň chytil, v plesu křikne.
A mní to slabé, nerozumné děcko,
že mělkým umem svým již postih všecko,
a čas přikryje vlnou nepaměti
ty pyšné lidstva děti!