Ty neplač! Hořkých slzí roj
tvé sladké oči darmo lijí.
Své mrtvé má zde každý boj,
však Ctnost a Láska věčně žijí.
Když srdce štvané uzří rov
kde myrty je a růže skryjí,
tu usne rádo, dbajíc slov,
že Ctnost a Láska věčně žijí.
Buď ticha, usni jako květ,
vždyť čistější jsi nad liliji!
žluč pro tě má, ne hanbu svět,
a Ctnost a Láska věčně žijí.
Ty hvězdo bílá, v stínu spát
smíš v klidu – hřích tě v bázni míjí,
víc lesku bůh ti nemůž dát,
vždyť Ctnost a Láska věčně žijí.
Jen směle přes muka i smích
stoupejme na svou Kalvárii:
ráj ztracený si sklenem z nich,
vždyť Ctnost a Láska věčně žijí.