Stojí bříza jak nevěsta
tam, kde v háj se stáčí cesta.
Tělo jako krasavice,
útlé boky, směvné líce.
Bílý šat a dlouhé vlasy
v proudy volné rozpletla si.
A dech větru kolem vlaje,
s dlouhými si vlasy hraje,
jak by ženich družku vítal,
splítal vlas a rozeplítal.
Oj, ty břízo, těš se žití,
dokud jarní slunko svítí!
Přijde jeseň, bouře roje,
pocuchají vlasy tvoje,
promočí tvé bílé tělo,
bude zde tak neveselo,
a tvůj ženich, moje dítě,
jako zrádce opustí tě!