Šli od sítí, svá role zanechali,
jak smrt jich silné bylo předsevzetí,
ve srdci boha, v hlavě rozum dětí,
tak velební, a přec tak prostě malí!
Jak dobrodruhy lidé přijímali
ty syny boží. Myšlénkové setí
jich nad básníků pyšná slova vzletí,
ač mocní láli, moudří jim se smáli.
Tak zapouštěli v srdcí lidských půdu
své zrní svaté, moudrost v prostém hávu,
říš nebes v zemském zjevujíce trudu.
A silou víry rozvraceli skály,
své voje brali z vyvržených davů
a ohněm ducha lidstvo sežíhali.