Ach ustaň ve své věčné nenávisti!
Či v srdci mém jak sopka vypáleném
údajů hrozných nepřátelským plenem
chceš ještě zradu čísti?
Zda přísahy jsem strhal o své vůli,
či zdali jiné nadpozemské moci
jak slunce poledne a temno noci
nás navždy roztrhnuly.
Má duše mdlá je, na smrt dána celá,
mé srdce očistec je bez naděje,
když ty, jíž křídlo chlad mi v rány věje
jsi z něho uletěla.
Pro mne nic více v širém světě není,
a kdyby z prachu bůh mne zvednul v nebe,
já nazpět šel bych, hledat jenom tebe
a tvoje odpuštění.