Zpět k fíku, přírodě, díte, ať máť
Melpoma v patrónu se v rozpak mění
vážnou i obavu mníc. K sudu ať
vzplá ještě heslo návratu v rmut v zmdlení.
Za vše vám podzimek fabule hraď
i umu, decembr sám v cauru chvění,
dým krásy leviathana kdy snění
vám za forellu debutu, čím. Raď
sám pastýř léna, motýl komédie
proč v pupy rakev vrátit má se, an
vnov tuba, kahan, plectron, syrinx vije
se v svor, laur, role, Apollinské v van
v střet nouze paleta, scal vděk ať sije.
Nač k škebli Mercura zpět v umu stan
v břeh štědrý. Sieclem Melpomeny věk buď zván!