Nás provinilé, zaklnuté mravnější
as očistila doba, pardonováni
jsme proto, cítíme se. Zastínila
nás mimo nadání, to v prospěch příští
skrytý a tajuplný. Adorovali
světci a modlili se, horlili za nás proroci.
Třeštili mravokárci pro naše vykoupení,
což značí oblažení mravné, spirituelní.
A výsledků dotoužili. Omilostněn
je, na milost vzat, oradostněn pochybovač.
Proto jsme našli sféru očistěnou,
je očistěné vše v před pro božství favority.
Tím to, že v poušti doby manna sladká,
a tóny vzácné perlící, jež pějí božské
dci krásné, a že v výspě skoré, ochuzené v lem
se s vesly v bok zlatými potkávají andělé.
V hovoru melodickém. V medném toku
v členění líbezném. Toť dílo, plod, žeň pardonování.
Toť shovy důsledek, jejž stihli pozdní,
vyhnanci, vyděděnci ráje mystiky.