Vracíš se k sobě, bohu, lidskosti
v nauce. Svor tmesí čím. Leč propast kývá,
duch, příroda že rozvrat tvoří tklivá,
pól k pólu. Zbuď famulem bystrosti!
Však mor čím bludu věčný, skráň kdy zmdlívá,
kde grandezza snění jest marností,
mnění i vědy sexe! Svatosti
zda vůně zléčí, Sáby nardu nyvá
dómů, ať inoculovat se liberální
dá vtip i temnoty zdání. Však triomphální
zda recreace indicace ideální
je ethická míň, božské morálnosti
tož křesťanství, v křest moudrost lenejská,
um, nauka. Čím krása evejská,
cód epidaktní její pravdy v cnosti.