Vkus tříbí se a alcaiský chór vzplane,
saphický, pindarský, leč k humannosti
dík fata určení a loyalnosti
um vede v břeh a cíl, z ves cest v něm stane.
Rasena zbledla, Latium požehnané,
leč věky žně a šumu díla v pstrosti
úlu chimerského v dnes v oddannosti
dědictví žehá zpříma nepoznané.
Siculen, Auson, Salyové mysti,
ó kráso, tvojí nádhery jsou čistí,
nechť bez paměti, ať timp jich zvěst zjistí.
Vše nóta k lidskosti historii skorá,
však léna v vývoj nesmrtelná glóra,
čím Ligur, Ombrid, nóta zdráva sporá
buď z Pisenny že orfický bard k zvěsti
Tyché a slitování věků v tresti,
io svatý umu prah v kolébku štěstí.
Imituj děcko! Duch zralý tvoř a boř scestí.