Jak zpívá vodopád, kdy s skaliska se řítí!
A pout kdy uvolněn se člověk cítí
a množství, tyrani, jak v ples se nítí!
Nepravý Seneca mní za přítele Mína
se zlosti vzdát i zasvětit, v skon, slynná
ó cnosti, tvůj; leč smrt zda nadšení v dost sinná.
Pirouett, reverencím zvyklý jen
moderní, vlas jen kadeřit svůj znalý
čím v dílo určení ves obecnosti v spleen,
za shonu galopádu v hru tak kalý.
Ne břímě poznání, baffarda v plen
pozvednout onyx, rozkoše, jejž valí
požitku skřítek, schopen leda, sen
věk neví progresse čím neskonalý.
Heroiská verse čím. –
Bastard vždy klid si chválí.