Tak mluví Bileam, Beora syn,
kdy lidu svému zdar a blaho přeje,
jak ty, tkneš patrie kdy pych, býk v šin
z tmy convence tys, z Aegypta on spěje.
Ty, již jej tísnili, zhltil, v prach v šin
zříš mrchy jich za trávu Cypru v děje,
lvem stává se. Kdo podráždí jej v kyn?
Klet, klne ti kdo, žehnán, vděk kdo seje!
Mhy zbaven že, prost prophéta zor, jistí,
sad v pramu břeh vzkveteš, proud jak se šíří,
aloe, cedru kmen jak v háje lesk.
Lós hrozí-li se, Bileame, se v stesk
vrať, přišel’s zkad, Moala věž se smíří.
Však žehnat nepřišel, v terč nenávisti
jak můž být bard či Peoru rek v blesk.