Když Tyché na veslech svých výš tě vznese,
jsi Icarus, vosk snadno změknout péra
můž, sólu terč výš sune se, nač sterá
v nebezpeč rada, kyn. Ó zrádné štěstí!
Co přátel holdu přirovnáš, rci v tresti,
nervu a podstatě i množství šera?
Se stožár struď, hroz nótu efeméra
leč, mrak jak Prokne dcí rozluku věstí.
Dav bavit mní se, figura, děj jedno
mu ké i němých postav zvyklým v dojmu ledno
je na tlum, marionettů v lem scény v bědno.
Zkušenost, schopnost, zkouška idólnosti,
v sled rzí jsou, je nemineš bez zlosti.
Netleskej ději, skon-li neznáš v dosti.
Má příhoda dramatická vzchod, doklad
i základ ve onyxu tragičnosti.
Pád héra vymknutí jest z svoru cností.
Katastrópha množství jest mravný rozklad!