O hoste žehnaný,
nad země mocnostmi jsi tajem královským,
spějícím nad žezlo, vzletícím nad rány
a ruce mozolné ty činíš hladké tak
a slzy zapudíš, jak chtěly v lidský zrak.
Přicházíš mezi nás
a mnohé hloží dne se skrání sbíráš všem
a duhou proplétáš světlý i tmavý vlas,
přicházíš potichu a tebou přemožen
si mnohý přál, bys byl na věky vítězem.
A rovněž černý hřích
se odchví ze srdcí, jak přikloníš se v dol
a vášní hlubiny, je starost zlomena,
hůl poutník odložil, je zapomenut bol
ni tíží tajemství hvězd vojů plamenných.
A nyní černý šat
a zlatý, skvostný šat, královsky zářivý
a slední halena, chudoba dětských plen,
vší masky nutné klam smrtelný odložen
a obraz boží teď je zříti čistě plát.
Táž vlna převalí
se přes den uběhlý a praví: zdravá jsem
a mnohé zájmy dne, zápasy, zápaly,
až na kost jdoucí mráz i světlo s plamenem
jsou dětská churavost, již narodila zem.