Sám radí Tasso, kyne, v háji něhy
nach irid trhal bys, jen srdce druží
co k srdci se, je hledá, stihne v šlehy
ať oddanosti je, jíž v žold se tuží.
Zda Pierry to moudrost též v snů břehy,
to genia v conpilaci nález vzpruží,
jenž v sled se, dílo děl, snaha, péč, běhy
ké dnů, s runou tou spěj ku oruží.
Muselín Pierry kapesníku svítí
a choretida, slib jejž zapomníti
nelze, tož oracla, jež zbude z žítí.
Nach hór vlá, jitro sličné dýchá,
šeř truchlá je, leč lahody plá lícha,
a zniká vteřina. Den nepospíchá
tak v skon, jak žití květu mih v ples bytí.