Hoch pad a věnec vzal
a světlo provází mu bok a plec a znak.
Když je noc měsíčná, skrz zemi svítí pal,
a svítí mládce ples a tmí se žalu mrak.
Neplač a nevzdychej, hoch pad a ihned vstal.
Snad dnes, snad zítra již
vyšlehne ze hrobu veliký, zlatý plam,
jak svaté Brigidy vždy živý šlehne výš,
jak mušle pukne zem a vydá perly nám
z pod moře prvních slz a vydá zlatou říš.