Phyllis se směje v šeři háje snětí
Phoibova; ji stihat mníš, se tratí
pták brázdou pole prchající v změti.
Viz, bílou hruše korou v loubí pláti!
Dci pěje Terea, se družka rděti
musí, v trill stance písně umlkati.
Já želet musím, pathu v bouř moh’ tkvěti
já s křeslem sklížen, v dómu Thalie lkáti.
Já oveslené neznal Cynthie děcko,
blud, fantaisie, sen tam vlálo všecko,
výpočet illuse v cíl vnov, vtip holý.
Požitek v volném pro třesk kopí v poli,
lesk přilb nepravých nechal jsem, teď códu
zřím skutečnosti obnaženou shodu
v vděk bezprostřednosti.
Čím rek mi v kata roli!