Ó doby, loyalnost kdy byla vším,
Achillem, Lyäeem monocrat sám,
jenž v jasu solu slunil se, ssál plam,
drak, salamandr zvůle čiré v šprým.
Kdy despot lidskou něhou jímá, mním?
Cyclické stróphy v trill dci Prokne v mam
nejtvrdších spáčů shluk burcuje, zřím,
convence dóm v prach zvrácen, bludu krám.
Rek plumpní Aeolos jest doby naší,
mníte. Leč pro kyj, násilí vždy pieta zbývá,
neb emancipace množství, jež z pólu kývá
v pól, individua vždy věc jest, v hrudi
zda Atai plá mu či pochybnost studí
jej v rmut a mor. Heslo, norma vzplaší,
leč z logiky, rozumu dobro raší.