Mrak revalage svatou dšti již mannu
v své slitování, rmut žďá obecnosti,
lká; nedej, bastard, popírač by v zlosti
vrch vzal, že v Gai plánu pravdy není stanu.
Kramářství mystiky pól! S oblaků v vanu
flórem v dál žvatlat, discurovat v cnosti
zda necháš, Pierro, mysta svého. V dosti
ráj, jenž by loutek sadem být měl v hanu
ti pythická a bohy vznícená?
Ne nad léno jen efeméry, dav
nad ér ves, epoch povznesena v mrav
zbuď, zhrdej papoušky módy a chasou
ničemů perfidních, již s pravdou, krásou
se snaží laškovat s heterou jak.
Brak, model pietuje zmatená
ta rota, choré fantom phantaisie. Ctná
zda víra jich? Zda z gnose nervu řine, dna?