Zač prosíš moře hvězd, zač dráhu sluneční:
radostný paprsek nalezne ten tvůj znak
na cestě k vrcholu či v cestě s vrchu zpět
a polibí tvůj zrak
a čelo polibí a srdce, které sní.
Nad nitrem, které ždá si přátel svatý kruh,
bez přátel pustá zem a smutná jako hrob,
když končí hořký den i sladký okamžik
a přísvit zlatých dob
vzepne se, vzklene se nejkrasší květných duh.
Vyvstane obloukem nad čerstvou mohylou
a slaví lidskou pouť a srdce tvé a sen
a jako brána v ráj stoupne si u tvých hlav.
Jak západ barví den,
hned východ rozplane smíchem a slzou tvou!