Memnone, stanz tvou chci zachytiti,
v stesk lkáš co, v žalob příval, vzdech’ jsi v jas
solu a nach hór v plání, role v zbytí
čím slz, jež v výkon mistra stály s řas.
Sibylly mysta dsku sem, strópha svítí
tať v ní, děj prv faiblu vyprávěj žas
též, legendu tragickou. Jasně zříti
že v soucit vzúpěl’s v snění, něhy hlas.
Přírody decorace v rmut tě hnula,
či hérů velkých pradob zapomnění,
a slávy želíš v šeř jich, jež se snula.
Colosnou maskou Melpomy jsi v mžení,
hruď, sluch pro její epopy pstré vření,
hlas v pláč i vibraci scál příhod v vzpění.
Mim v aether nesmírný’s. Skráň tvou nesmrtnost tknula.