Kde sloupem jiný jen, já k dobru ve ochotu
a vůli, jeho přizývání blíž a schvalování
byl celý, hrdý dóm. Svým kapesníkem
já příron ozdravění v moru Augiáše
pach chléva přivíval jsem k chudým ducha,
od studen pravdy číši nabízel. A mnozí byli
žíznivi. Na chýži jsem hnízdo zavěsil
Pierry, loučit s ním se, v krytu její svítí,
kdy mám teď, chvat jen stíží zvracím kroků.
Než Pierru nemám milku, leda pravdu.
Tak v sklon se vybrarvuji svoru stancí,
řetězu pieç. Co přisoudí kritik vzňatý?
Vše přeje nejlepší! Na trhu, fóru,
kde proscribce sloup místo sloupu dómu,
to staré, známé: Ten se králem, hérem činil
chiméry. Consumatum est! Mu přeji
oprátku výtek nejlepší quality!
A questor přikývne jak pětsetkráte:
Nám rouhal se i tobě, ukřižuj!
Nic tendenčního v stróphě posud není.
To špatně ceníte mistra co ideistu.
Však v regionu sondy kritické
se našel, Homéra kdo s Haemu smet’.
Čím pidík doby psavé, nadprodukce,
jenž zapad’ v shon, kdy nejvíc vypnula se
pohádka papírová. Proto usmívám se
nad thékou, vítanější přislibuji,
hřeb nabízím a hradím v echo šklebné:
Trp břidil, decopist, bloud! Ukřižuj!