Jsi mudrc z Themanu, Edomu snící,
za Arcadie pastýř z Nabathanu.
V pram, jeho perspektivu nevěřící,
prospekt, jejž rozvírá, zvoň opu hranu.
Čím v nenasytnosti davy, věřící,
můž Pierra přes noc nadštít v plán, klín manu,
hlas v skal strž drsný za vděk něhy v píci
zvuk petrejských výsp za ionský čím v vanu.
Ať lesní osel hýká v debut šera
jak, latrón v stín čká houští v cest bok, sféra
nomádů žití Jemenu vlá z včera.
Tím harmoničtější je chant, hvězd, solů
v něm zrcadlí se šperk, v ně schýlil v bolu
jenž přírody se, vděku nocí spolu.
Zač tlesk spíš vzhřmí? Za lacu střep či libru Éra?!