Pram bídy, dobra Montesquieu zjeví
i odhalí. V stín stopy Dirce paty spěje,
moku Haemejského, kde laik neví
rady mi zlišení v rmut epopeje.
Líc jedna boha questionu směje
se, lká co druhá, nyje, žďá nard révy.
Vše: rozvaha i moudrost vášně plevy
zbudou, klas pokosený, chlad v nějž věje.
Stesk, hoře, výkup, vyproštění tkví
v reponse hrsti sylb těch, tmesi lví
té, dob ať všech question řešit ví.
Stroj formy cílem zda vnov, člověk v spíš
či jeho peripherie patronage
a sil květ ves v svor služba tuhá váže
zda obecnosti? Ta reponse ves je tíž
hry záhady: Je volnost neomezná
či podmíněnosti jen děcko, vděk
či robství žertvou člověk v vzrod sám již?
Sic stroje stráž! Ne v příliš leč, jen v lék!
Střez náčep čep, nard lákej, číš buď bezdná!