Co biješ, lidské srdce, mecén umu
tě zvedal výš vždy k aethru, strůjce blaha,
tvé synchronisticon ať duch se zdráhá
obemknout historie léna v sumu.
Tmou pustou sieclů se chýlíš v dumu,
čím praeceptrů jsi prvých, pleiono vlahá,
Thamyris, Linos chimerou ať tlumu
tvého a roje, Thrák kde v hymnus váhá.
Čím Inachida studna lacem sytá,
je v tobě, lidskost, kráso, věk jen skrytá,
tvé Hyant Aon couvni invasi.
Co po tom, zbude hlas zda jména v víru
nejistou po mystu krásy, v bídu v šíru
krb jistý, záruka a klín věčného míru.