Dí Rouseau: Ducha boudoir vzdělaného je sbírky nad králů; plán Gai ves jest kabinetem v studium a žas z všeho a zvědy jeho terč v shon a vzruch v mez.
Pohledů žijte krásné colority; vracej se z pouti pólu, k aquisici obdoba, k moderní to exposici. Co dráhou žítí byl bys jinak, v sytý
jsi oplývání mih, přepychu v spití. Vše žehnáno, co ducha, genia k cíli vede a kyne v pól a břeh mu v píli, vše dokonalost dovrší, vzdá zralost,
specima v obraz kého v neskonalost či genru. Motivuje účel odbornosti jen holé podnik, podnět splendidnosti žně v soubor celé a v vrch horlivosti?
Čím philosophický pozorovatel?! Zdání ké jeho, soud a odhad, muže jistí a věští jenž: Zřít, myslit, jest jen jedno, ač názor pozornost žďá, v skráni
jež přerušuje tuhé přemítání. Bys přehlíd, přišel’s, ne bys pozoroval; toť pohyblivost tvá, zbyl chaotický by dojem z látky roztříděné vždycky,
zda přesně zříš, zda účin studia v bědno tvůj nerozplývá, pouta spojitostí zda v vývoj, decadenci v všem v střet v dosti stiháš, ať laik bloudí víc než věcňák. Více
má obtíží než výhod exposice módní, víc klade nároků. Přec zříme ji rádi tak, v labyrinth pospíšíme její, ať přeplnil jej, kdo jej arangoval.
Leč pozoruj lid, komédii znáti jest pozorovat ji a obhlédati, zor, sluch jí věnovat, v napjetí vzdáti. Směř deset škol a methodismus sám
obnažíš, jeho nerv a dno, ký klam. Zřel’s typy stilů, pochopil’s, zřel všecky, nemusíš v Japan, Evropana znal bys, touristiky otec dí jak v dál.
Bys nemoh článek proniknout, v hled děcký povšechný, přec v Psyché svřel’s v pych ideál, v resumé moudrosti, form, směrů. Zříš manur a zásad, nauk principů tíž,
Ieč krásu, zásadu bys poznal, stih’, ať bdíš pro jiskru rozžhnutí, labyrinth celý zda Mína musíš obemknouti skvělý, projíti Gai cíp ves, pól bys znal,
klín a plán její? Milejší ti mapa, edice náučná. Jsi Alcid, skonější tě Baedeckr, jenž v zvědu milejší ti studium. Tak kramář s drahokamy
Chardin, ač cesty, Plato, konal dálné, přec mimo zboží neměl tuchy valné a vědomosti regiony z pouti. Nechť sentence u laika se shroutí,
z širého návštěvníka davu, chápá Sainy či Vltavy v břeh, táž v věk tlapa to seriösnosti, umu živelnosti, v pól odbornosti jedné panorama.
Co mníme? Labyrinth jest pro Jacoba jak pro Petra, liberálnost zda oba podniku zliší hrubě čirá, Joba, Ullyssa vítá stejně, Sisypha či Ira.
Nestrannost u aquisice čirá jest democratická, jak exposicí u našich rázu dle, povahy všech. Host vítán ves jak v zlatý věk v dům v spěch,
a mravný element v tom přísný, bdící, vždy slávskou v dost, naší je aquisicí. Tož slaď vás v důvěru, v vznět v sluch, hruď vpluj, v střet hymnů dvé: „Hej Slované“ a „Kde domov můj?“
Cookies on Poetry Cove