Co tvoří člověka? – Děj, běh jen dráhy

Co tvoří člověka? – Děj, běh jen dráhy životní jeho, epopeje vlahý rys v celku, microhistorie ctná vnov jednotlivce, individua, občana.

Člověka nesměrnosti kdy tož z harmonie netvoří Uranie léno, historie, co jiného? V tom těžiště, bod foca i váha holá: zásluha ať oka

pupilla její, žas ať hrází, soka ať nemá její žeň, výkonnost. Víry nejčistší, nejlepší muž též je z míry a přesvědčení coloss, náboženství

čirého model, typ v vzor vyvolenství ať, exemple. Či velkých doklad vzorů či cíle velké musí bez odporu mít v hledu člověk, má-li výš růst zpříma,

gigantské proporce ať v Psyché jímá i norem ideu hruď, ducha, vznět. Zří k idólu, neb magnet mohutnosti pozbývá síly, cvikem-li zhrd’ v střet.

Leč nedá inoculovat se humannosti štěp, musíš sám v proud na galeru, v mnohý trud, v společnost vejíti v sobě s bohy, ji sepnout v užší kruh a řetěz tužší.

Však pravou výtečnost ryk nepřehluší, ni convence vzruch, mumraj, stran shon v stohy, nájezdů toulů v věcné bojovnosti. Číhej na halcyonský den, čkej v cnosti!

Ač Evesprid břeh, alby namáhavě lze stihnout špic jen, přec kdy staneš v slávě ve výši její, nebezpečné mnění nad dvakrát liché vůle sestoupení

a touhy nepravé jest. Níž závist víří, jak eurus duje. Zbuď výš proto, navě jsi vzdálen, vetchosti a skorých vření. Leč jasno, s vším trofej, laur vděku smíří,

zřím v úsměv klidný vždy tvůj portrait v snění.