Hle, včely vracejí se z luhu,
na křídlech pyl,
z mozolné ruky kleče pluhu
zemdlený oráč upustil,
znoj s čela horký stírá.
Svit denní volně zmírá...
Stín roste, splývá, skřivan ztich’
ve hluboku brázd útulných.
Květ se již zavřel, cvrček výsknul
a ticho kol;
uzounkým srpem měsíc blýsknul
a hvězdy svolal na údol.
Zří míruplný dolů
v to moře lidských bolů,
v tu krůpěj blaha; slavík právě vpad’
a obé začal v rokot sladce tkát.