Z hloubi srdce zlaté klasy
nadšení mi vyrůstaly,
a na nich jak kolibříci
pestré sny se kolíbaly.
Tichý dech mé poesie
vlnil vlásky bájné krásy,
svítil jiskrou blyskotavou
pod hedbávím rusé řasy.
Rozvál snivé dívčí nitro
plné vůně, plné chvění,
v růži vnadnou, tmavorudou,
třesoucí se v rozechvění.
Uschly klasy – hlavu kloní –
zrnka zlatá pošlapána,
tmavá růže pískem stepi
pochována, zasypána...